Paris–Wien 1902–2012/02 jsme v Německu!

14.7.2012 19:22:50

Je čtvrtek, dvanáctého července.
Dnes máme v plánu dokončit francouzskou část naší cesty a dorazit do Německa.
Obě motorové dvoukolky jdou zatím jako hodinky, jen na laurince se odloupl kousíček niklovaného povrchu a přidřel napínací kladku řemenu. Oprava je jednoduchá a rychlá, jen ji, kvůli dešti, musíme dělat pod střechou místní autoumývárny.


Střídavě mokneme a usycháme, za den několikrát.
Oběd po francouzsku se tentokrát vydařil, dostáváme paštičku jako předkrm, následují báječné lasagne, dezert a na zapití víno. Ze silnice zahlédneme ve dvorku černou limuzínu známého tvaru, Renault Primaquatre z roku 1934, tak nám to nedá, otáčíme a chvíli si povídáme s francouzskými veteránisty. Zvou nás na kafe, ale tolik času nemáme, čekají nás první pořádné kopce!



Už druhý z nich je pro slabší motor laurinky problémem, tak uprostřed kopce zastavuji a chtě-nechtě musím měnit řemenici na motoru za menší, horskou.
Belfort je poslední velké město, nedá nám to a fotíme motorky v areálu místní impozantní pevnosti...
Ještě se vykoupat v Rýnu a na rozloučenou si v posledním francouzském městečku dát zmrzlinový pohár se šlehačkou a kávičkou - a jsme v Německu!



Šílená vrchařská prémie ve Schwarzvaldském lese prověřuje jak motory, tak naše lýtka, je opravdu potřeba pořádně přišlápnout. Na vrcholu nás čeká čerstvě postavený přístřešek pro turisty, ideální pro přenocování ve vlastním spacáku. Už je tu ke spaní uložen cestovatel s padesátikubíkovým mopedem Hercules, za kterým má dvoukolák s bagáží. Říká, že takhle cestuje už přes dvacet let a tedˇ právě míří do Španělska za teplem, protože v Německu je zima a co chvíli prší. Vypadá skoro jak bezdomáč, ale ve skutečnosti je prý milionář, který prodal obrovský dům po otci a protože pracovat se mu nechce, toulá se jen tak po světě. Vypadá jako houmelessák, ale když ho zveme na lok dobré whisky, odmítá s tím, že nepije.
Když se ráno probouzíme, je pátek a k tomu třináctého! Ani jeden z nás není pověrčivý, ale něco na tom asi bude.



Hned jako první se Liborovi probila bakelitová průchodka na magnetu. Poměrně dlouho hledáme závadu a pak ji nouzově opravujeme izolačkou s tím, že večer se to opraví pořádně, dvousložkovým tmelem, který nám věnuje místní majitel autodílny. Pak povolují slepená místa na řemenech obou strojů a to přes to, že se dodavatel dušoval, že povolit nemohou a že na to máme dvouletou záruku. Ta je nám teď ovšem platná!!!
V dalším z extrémních kopců to nevydrží kožené obložení horské řemenice na motoru laurinky, což znamená namontovat zpátky rychlou silniční a o to v kopcích víc šlapat!



To jediné, co dnes nemá chybu, je oběd v malebné německé restauraci pod horami, složený z předkrmového salátu, pak z pořádných steaků se špeclemi a se švestkovým koláčem na závěr.
Smolnou páteční etapu končíme u Bodamského jezera, začíná pořádně lít, tak musíme opravovat řemeny a nově kůží obložit horskou řemenici na laurinku schovaní v doprovodném Tranzitu. Zítra bude malá řemenice potřeba, hodláme zdolat obávaný alpský průsmyk Arlberg...
Report z 14. 7. 2012:
jsme pod Arlbergem a sbíráme síly na zítřejší etapu
dnes jsme symbolicky smočili kolo Laurinky v Bodamském jezeře
Libor utrpěl malý výmaz, když neopatrně najel na obrubník, naštěstí motorka padla na něj
Petr narazil ráfek
v Bregenz jsme chytli odpolední dopravní špičku, ale Paříž byla horší...
navštívili jsme dokonce motosraz pod Alpami, potetovaní maníci ale nejevili o naše stroje zájem, což nás překvapilo
denní nájezd je průměrně 180 km
navigace je obtížná i s GPS, stále nás to táhne na hlavní tahy, kde riskujeme pokutu nebo smetení kamionem
otevřeli jsme láhev whisky a připíjíme na zítřejší kopec
tak ahoj zítra zase pošlem nějakou fotku Karel Mika

Starší report

Fotogalerie zde.